LOVIATAR – Lightless

Ponurá p​ost-metalová sbírka melodické poezie kanadské čtveřice LOVIATAR se k nám dostala velice tiše a věnuji jí proto prostor až nyní.

S prvním materiálem přišli již v roce 2013, soupis EP jednou za pár let doplnili o jeden, dva kusy písní, ale první ucelené album „Loviatar“ vydali až v roce 2017, kde definovali svůj osobitý zvuk. Na ten letos Kanaďané navázali a nové, delikátně provedené album nenápadně podsunuli světu v době, kdy světová atmosféra albu nahrává. Pro jeho plný zvuk, plynulost písní, detailní a citlivou skladbu i artistický přednes si zaslouží mou Divokou kartu.

„Lightless“ je život uvnitř Schrödingerovy krabice. Dokud se nacházíte uvnitř, ani vy sami nevíte, zda žijete. Klaustrofobické bloudění v beznaději a existenciální krizi, bylo inspirované románem „Germinal“, který napsal Émile Zola, a knihou „The Conspiracy Against the Human Race: A Contrivance of Horror“, sepsanou současným hororovým mistrem Thomasem Ligottim.

Ponuré myšlenky nese ponurá hudba. Post-metal říznutý melodickým doomem se silným jádrem zvuku BLACK LABEL SOCIETY a s prvky starého gothic-rocku působí old-schoolově, tím spíš, když vokál místy připomíná Ozzyho nebo Trenta Reznora.

Takže, jak zaplnit to prázdno uvnitř, tu černou díru hltající všechny světlé zítřky? Strach ze zacyklení, promrhání času a pohlcení prázdnem přetrvává. Ještě občas se zvedne oblak vzteku, ale dny jsou jeden jako druhý – opsané přes kopírák.

Máme tady šest kousků, šest ohromně samostatně znějících médií s příběhem, vlastní silnou atmosférou a charismatem. Na albu není jediná špatná nebo pokulhávající kompozice. To, jak elegantně dokážou sladit kytary a jak ostrý zvuk bicích občas vystřídají perkuse a jemnější drumy, aniž by se přetnula křehká nit nálady, která je páteří alba, je znakem vyzrálosti hráčů i sehranosti kapely.

Zprvu těžce a syrově znějící „Suffocating Delirium“ vymezuje bludný kámen, za kterým následuje depresivní vakuum. Uvnitř se čas táhne. Vokál i rytmus kytar nepříjemně dotírá na mysl a ač je odháníte od uší jako dotěrné komáry, vracejí se, koušou, vysávají vaší energii a chuť do života. A už vás mají! Pohlceni temnotou a bezvýchodností situace propadáte nemocné melodii a mollovým vyhrávkám.

„Horse in Thrall“ otevírá jediná kytarová linka odevzdané melancholie. Kolem se synchronizovaně začnou drát bicí s baskytarou a tu doomovou srdceryvnost trochu skřípnou ve svěráku. Popohnaná hra nabírá druhý dech a s větší průbojností se kytary opřou do temnějších a hlubších linek post-metalu. Zatímco potápějící se loďka škrábe dno o skálu, uvnitř sedí kapitán se svou zpěvnou litánií a dlaněmi přebírá vodu, která se hrne nekompromisně dovnitř. Možná, kdyby vystoupil z loďky, zjistí, že je vody sotva po kolena.

A v další písní „Cave In“ na to zřejmě skutečně přijde, protože se zvuk trochu přiostří, kytary znějí více heavy, nabitě, a dostanou prostor i nějaká ta drobná sóla. Osobně v tom cítím devadesátky v tom nejlepším, co se v tomto žánru odehrálo, jenže tak nějak více svěže s moderní úpravou. Špinavý zvuk, splývavé kytary a vypíchnutý nedoostřený zpěv určuje přesné charisma LOVIATARu a je zároveň jejich jedinečným otiskem.

„Silica“ zastupuje stranu jemnějších skladeb. Jako písek v přesýpacích hodinách se pomalu sune dolů a představuje cyklickou tíseň podmaňující si lidské životy. Upřímně, nedovedu si představit, že by toto album hráli živě jindy než v noci. Atmosféra alba si to vyžaduje a ostatně s sebou i noc přináší. Se stejnou magičností jako FIELDS OF THE NEPHILIM, nebo SÓLSTAFIR promění koncertní dav v zírající masu s jednotným leskem v očích.

Pro atmosférickou a ryze instrumentální „All the Witches You Failed to Burn“ se prokopali hrobem post-rockového a doom/gothic metalového žánru ještě hlouběji a z náhodných ostatků sestavili mandalu vyzařující zenový klid, mír a naplnění. Jestli album má nějaké světlo na konci tunelu, je to tato – a pouze tato skladba. Decentní jam graduje a je muzikálně zábavný. Proto se nedivte, pokud se na konci budete trochu usmívat.

Moc si ovšem na pozitivní vlnu nezvykejte, protože závěrečná „Lightless“ si veškerou energii posbírá a odnese pryč, jako hvězdy z noční oblohy. Plouživá a ponurá píseň se z minimalistického entrée a zádumčivých hlubin probere až ve druhé minutě, kde se vokál pokouší shrnout bezvýchodnou situaci lidstva s tím, že všichni směřujeme do hrobu, ale i přesto má náš život cenu a čas je drahý a neměl by být promarněn.