„Císařův pekař“ Ihsahn a jeho lahodné pražské menu

Sv. Martin sice zimu do našich zemí nepřivezl, mírného ochlazení jsme se přesto na některých místech ČR dočkali. Zatímco Brňáci trávili sobotní večer na Waiting for the Winter vol. XI, v čele s MODERN DAY BABYLON a ARCH OF HELL, my jsme se přemístili do Prahy, kde nás uvítal dvojitý norský závan chladné kombinace progu a black metalu: ASTROSAUR a IHSAHN, společně s australským šestičlenným seskupením NE OBLIVISCARIS a jejich novou, neméně mrazivou plackou “Urn”.

I přes velká jména připomínal Palác Akropolis spíše vánoční besídku pro skálověrné, to jsme ale ocenili hned dvojmo: jednak u baru, a pak hlavně v samotném kotli.

Aby se v něm začalo něco dít, museli ASTROSAUR přiložit své polínko melodického progu, kde nejznámější tváří a zároveň kytarou byl Eirik Haugestad Kråkenes, hostující zároveň v ansámblu IHSAHNa. Na poslech příjemná záležitost, ovšem tělesně tolik nezahřála.

Poté to zkusili protinožci NE OBLIVISCARIS. Tahle oblíbená „brutalová banda“, která na festivalech i v malých klubech obvykle sklízí úspěchy, tentokrát postrádala své dámské omdlívající publikum. A tak jsme si sice pár melodií zanotovali, více pozornosti ovšem upoutala šestistrunná baskytara Martina Garattoniho z dílny Legg Guitars, která málem zastínila lepou zář IHSAHNových kytar z konkurenční dílny Aristides (*slint). Slušná podívaná, příjemné hudební křoví s dobrým zvukem, ale už jsme se těšili na hlavní chod večera.

Ten přišel v menším složení, než jakého jsem byla letos svědkem v rámci Prog in Park ve Varšavě. Nekonala se ani překvapení v podobě hostujících muzikantů. I tak dokázal multi-instrumentální génius IHSAHN uspokojit hladové uši publika, a to i bez baskytary, suplované syntezátory z pozadí.

„Císařův pekař“ servíroval své lahodné hudební menu promyšleně a se vší grácií. Nejprve nám zabořil hlavu do vypalovačky “Lend Me The Eyes Of Millenia“ z aktuálního alba “Ámr”. Jakmile jsme začali hltat kytarové rify plnými doušky, přimíchal hitovku “Arcana Imperii“. Uklidnění přišlo se splachovací písní “Sámr“, následované pořádnou dávkou nostalgie z předchozích alb.

Album “Arktis.” bylo prozatím IHSAHNovým nejvíce poslouchaným počinem, alespoň dle statistik Spotify; je proto logické, že si pro svou show připravil řadu důležitých skladeb právě z něj. Začal opatrně jednohubkou “Pressure“, testující naše chuťové buňky.

Hned na to nám trochu zaskočilo v krku, když se ozvaly první tóny písně “Hiber“, následované tklivou melodií “Pulse“ a na padrť rozbíjející “Tacit“ (škoda, že ne Tacit 2), a mně osobně naskočila pořádná husí kůže, protože album “Das Seelenbrechen” považuji za gro celé IHSAHNovy sólové tvorby.

Nastolená deprese se nejlépe zajídá pořádnými lahůdkami, a to se kotel opět ozval mohutným hlasem o slovo.
Trojice pecek “Until I Too Disolve“, “Mass Darkness“ a “My Heart is of the North“ konečně pohnula i nejotrlejším srdcem fanouška. “The Paranoid“ (vložka z alba “Eremita”), probudila i nějaký ten malý mosh pod podiem.

“Celestial Violence“, epický návrat k desce “Arktis.“, by byla dokonalá, pokud bych nebyla z Varšavy zmlsaná vokály hostujícího Einar Solberga (LEPROUS) – ten tentokrát chyběl. A pokud někdo snad začal zívat, tak byl rychle vrácen do kola energickou “Wake“ (“Ámr”).

Že by to byl konec setlistu? To IHSAHNovi nevěřil ani šatnář v patře.
Pod oficiální čárou koncertu se tak objevily ještě počiny “Frozen Lakes on Mars“ (“After”), kytarový masakr “A Grave Inversed“ (“After”), ve které se ze samplů ozval i pověstný saxofon Jørgena Munkebyho ze SHINING (NO), a samozřejmě “The Grave“ (“Eremita”), se kterou se vrátil severský chlad, ticho a šedočerná mlha do našich myšlenek.

IHSAHN sice toho během celého koncertu s publikem moc nenamluvil, ale ani nebylo potřeba. Škoda trochu jen echa basových samplů, které občas drtily celé aranžmá. Pod pódiem nicméně nebyl zvuk tak špatný. Minimálně vokály byly oproti Varšavě krásně slyšet a mladá mlátička na bicí – Tobias Solbakk, dokázal i s málem a jedním kopákem neuvěřitelné divy (klobouček!).

S vřelým poděkováním a širokým úsměvem, a také plachým kontaktem v podobě několika stisknutých rukou z prvních řad, se pak mistr norské progové i blackmetalové scény rozloučil.

A my už se všichni těšíme na nové album z jeho nelelkující dílny.

IHSAHN
Lend Me the Eyes of Millenia, Arcana Imperii, Sámr, Pressure, Hiber, Pulse, Tacit, Until I Too Dissolve, Mass Darkness, My Heart Is of the North, The Paranoid, Celestial Violence, Wake
———-
Bonus: Frozen Lakes on Mars, A Grave Inversed, The Grave