DROM a TENGRI probudili Brno k životu

Jak moc ještě musí být svět nemocný, aby sám začal pracovat na svém uzdravení?

Závislost na hudbě, a to zejména na té živě odehrané, se během koronavirové krize vybarvila v plné míře. Po pár týdnech jsem i já cítila poslíčky odvykací krize a začala se propadat do hlubin, ve kterých se oddělovala duše od těla. Přestala jsem fungovat ve svých zažitých návycích a rituálech. I s malou výhodou introvertního asociála jsem přesto cítila nedostatek společenského života a chybějící kousky skládačky v pravidelné hudební arteterapii. Stejně jako mnoho z nás, chtěla jsem zase slyšet hudbu, cítit vibraci z reprobeden, zavřít oči a rozpustit všechno ve zvuku. Naštěstí pro mě i pro ostatní se po pár měsících objevily první vlaštovky nového hudebního úsvitu, byť s jistými omezeními co do kapacity, hygieny a celkové ohleduplnosti. Všichni jsme byli a i nadále jsme zvědaví, co to bude znamenat pro tradiční formu koncertů a festivalů, protože to, co se odehrává v dnešních časech, můžeme brát opatrně jako nácvik na případné další opatření a potřebu vzájemného distancování při zachování plnohodnotného života, včetně živých uměleckých představení a jiných kulturních momentů.

Brněnský Kabinet Múz otevřel své dveře a znovu nasál milovníky avantgardní tvorby, tentokrát v žánru shoegaze, sludge, post-metalu a atmosférického post-rocku. Pódium obsadila směska hráčů dvou nadějných českých projektů, drsnějších a ponurejších DROM z Liberce a jemnějších atmosférických TENGRI z Prahy. Ti společně vytvořili silně emotivní splitko o pěti písních „UR“ pod záštitou MetalGate a právě ten večer došlo také na jeho křest. Tmavý sál čtvercového půdorysu s prázdnými prkny postupně začaly vyplňovat osamělé asociální zombie, které se od sebe distancovaly a snažily se vzájemně nedýchat si vzduch. Brzy jsem se bez potíží dopočítala celkového počtu účastníků a bavila se nad tím, že nadpoloviční většinu tvořily tentokrát ženy. Malý, očividně na hudbě podobně závislý dav, měl v očích zvláštní lesk a druh očekávání, jako mají vyhladovělá zvířata před prvním soustem. Zároveň jsem intenzivně vnímala opatrnost a lehkou odtažitost, která však naplno odezněla s příchodem kapel.
Návrat k živé hudební prezentaci přinesl silný prožitek ze znovu nalezené radosti a všem se vlila okamžitá dávka energie a adrenalinu do žil.

Prvně vystoupili početnější TENGRI. S lehkostí sekyry popravčího oťukávali publikum a jejich reakce. Jakmile si byli jistí, že je ryba zaháčkovaná, s úsměvem od ucha k uchu se pustili celým tělem i duší do hraní a pódium ožilo. Melodické Sašovy housle vykouzlily okamžitou atmosféru zvukově podobnou začátkům SSOGE v době prvních a temnějších alb s doomovým základem. Kytary obepnuly melodie v těsném sevření a vytvořily silně basově znějící proud energie, který jako tlaková vlna postupně rozhýbal všechny řady, zvukaře nevyjímaje. Zvuk byl přitom mnohem čistší než na splitku a také živější, nabitý a celkově přirozenějí přednesený, čímž vlastně reprezentovali nové věci tím nejlepším možným způsobem. Ale nehráli jen skladby z něj. Samozřejmě jsme mohli slyšet kouzelné kompozice „Buďme jako voda, která všechno očistí“ a citlivou „Buďme jako země, která všechno vydrží“ s přiznaným eko nádechem, nadto zahráli věci také ze staršího alba „Ekliptika“, nebo například dynamický a úderný singl „Země“. Důležitý prvek sehrálo dále jednolité červené osvětlení. Pocitově to bylo jako se probudit k životu v lůně a postupně se drát na povrch pro první nasátý vzduch do plic. A přání se nám také brzy k naší nelibosti po nepříliš dlouhém odehraném setu splnilo.

Patnáctiminutová pauza pomohla vyměnit vzduch v sále a my se zatím čistili venku na zahrádce u pitiva, protože bylo na brněnské červnové poměry klasicky vedro jak sviň. Poté nastoupili již rozcvičení DROM v čele s pronikavými vokály a drtivými riffy kytar Charlieho a Ziggyho. Uskupení doplňuje baskytarista Vrablo a záda jim kryje zručný Vladik s citem pro gradaci atmosféry a rytmů. DROM mají na kontě trochu více alb a mnohem více splitek, takže fungují léta jako dobrý katalyzátor pro rozšíření všeobecného povědomí o lokálních hudebních drahokamech, které si pečlivě pánové vybírají. Ještě v roce 2015 si v rámci festivalu Brutal Assault řádně nabalili nové fanoušky. V roce 2018 pak plně ovládli cenu Břitva s albem „Tady bůh není!“ – a to zcela právem, protože jejich zvuk je skutečně na světové úrovni a má silný potenciál k růstu a získání silné mezinárodní fanouškovské základny.

Během jejich vystoupení se vyklidněné emoce z TENGRI přetvořily v silně energickou masu propletených výbojů potlačovaného zoufalství, lehké anarchistické agrese a brojům proti zdeformovanému náboženství, touhy po životě v rovnováze s přírodou, společenské rovnocennosti, dosažitelného a dostupného štěstí pro všechny. Těžký post-metalový zvuk, nasekané texty a intenzivně nemocný výraz si společně s modrým podsvětlením vybudovali atmosféru rozšklebené, byť hojící se rány na těle. A my byli součástí toho procesu hojení a očisty. Jenže každá tvrdá slupka má měkké jádro a DROM v sobě ukrývají studnu plnou nádherných melodických přechodů s nejvyšší citlivostí a atmosférou, která se dá krájet. O tom nás přesvědčili třeba u písně „Jsi světlo, tak neboj“, nebo „V tanci světel“. Provokativně dráždivé jsou také poetické pasáže slovního přednesu nutící k zamyšlení a komunikaci na nejrůznější společensky nepříjemná témata.

Hladové uši tak přepychově nakrmili. A ačkoliv mi chyběla tradiční utleskaná a Bohemkou ulepená tradice křtění alb, myslím, že se jednalo o důstojnou oslavu a vržení Splitu „UR“ do světa metalových nahrávek.