NOCTURNAL PESTILENCE | NOISEBLEED – Split album: Chirality

Hudba potřebuje ke své nadčasovosti 2 věci. Tou první je odstup, který získáte jedině tak, že odložíte emoce stranou a později se vrátíte dotáhnout kompozici k dokonalosti. Tou druhou je radost z procesu tvorby, bez níž nedokážete práci dokončit a cítit uspokojení a bez které ani komunikace s publikem neproběhne na 100 %.
Obě velmi důležité složky vzájemně provázaly dvě pražské female-fronted extrémní metalové kapely NOCTURNAL PESTILENCE a NOISEBLEED na společném splitku „Chirality“, kde si vzájemně vyměnily ikonické hity a nahrály je znovu dle vlastního gusta a stylu. Každá k tomu přihodila navíc dosud nezveřejněnou novinku a ještě si členové obou skupin po vzoru hry: „škatule, hýbejte se“, vyměnili posty, přidali vokál sem a kytaru támhle, a okořenili tvorbu novým, zdravě kritickým a hlavně zábavným přístupem, který obsahovou laťku společného díla vykopl hodně vysoko. Experiment „Chirality“ je skutečně inovativní. Ukazuje v novém světle silné stránky obou kapel a možná lehce naznačuje, kam by se mohly přiklonit ve své další tvorbě.

Singl „The Witch“ z dílny NOCTURNAL PESTILENCE hostuje navíc další těžce ozbrojené hlasivky, a to ty od Nicol Hofmanové ze STELLARIS. Společně perfektně splétají hlavní téma, zhutňují atmosféru a pokud hodnotíme i natočené video, máme před sebou slušnou pecku plnou napětí, násilí, okultismu, temnoty a revolty. Parádní práci zde odvádějí bicí s kytarami. Díky nim získává „The Witch“ těžší náboj a brutální základ, který dámy vyvažují čistým zpěvem. Výtečně udržují v rovnováze kontrasty a vše do sebe pasuje.

Na straně hřiště NOISEBLEED stojí singl „Separation“ hrající na plačtivou notu osobní nedokonalosti a nevydařených mezilidských vztahů. Silné stránky vidím v moderním metal-corovém duchu s tendencí strhávat s sebou davy. Kromě harshe a čistého zpěvu se zde Eva použitým screamem zabodává do citlivých míst a infikuje náladu tak, jako by tenké jehličky vlévaly nenápadně jed do žil, a to hraje ve prospěch zvoleného tématu. Má to energii, má to děj, je to dobré.

Zatímco se NOISEBLEED teprve rozehřívají, NOCTURNAL PESTILENCE už žhnou jako ulhíky a naopak se začínají mírně zadýchávat v písni „Slavín“, kde si zahostoval Filip z NB.

S minimalistickým začátkem v propasti monotónní skleslosti zrcadlí „Slavín“ výrazem „Separation“. Přesto nabízí zcela odlišný model intimity a dekadence v doom-deathové maladické krásce s corovým skeletem, oblečené do černých stínů a krajek deprese, ověšené krystalky ledu místo šperků. „Slavín“ vybočuje z klasického modelu rozhodné a brojící hudby NP a dovoluje ji ukázat v jemnějším mezižánrovém, až gothic-metalovém světle.

Se všemi změnami a v roztěkanosti, kterou prezentují, si nicméně nejsem jistá, jestli výsledek je přesně tím, čeho chtěli docílit. Cítím v tom více experiment a zatím neškodné prozkoumávání jiných poloh a možností kapely. To, co naopak necítím, je upřímnost a to typické odhalování emocí až na dřeň. Tady už zvuk female-fronted kapel mnohokrát v minulosti byl – a tady to nedostačuje nárokům, které nyní posluchači mají.

Proti nim NOISEBLEED konečně zahřáli svalstvo a opřeli se do „The Cell“, chirálně odrážející „The Witch“ se vší silou, technickými nároky, tvrdostí a zpívatelností. Tentokrát je hostujícím prvkem Alena z NP. Zajímavý je rozpor, který v hlasových partech vznikl. Zatímco growly šly tonálně níže, čistý zpěv vynesly dámy mnohem výše a někde mezi tím si neklidné kytary rýpají do djentu a dostávají dostatečně znělý prostor pro sóla. Bravurní kombinace syrovější a melodické tvorby bohatě zapracovává více linek naráz a dobrá práce na finálním dotažení detailů písně vytvořila hit se skutečně bohatým a luxusním aranžmá.

Důvod, proč jsem nechala oba covery až na samotný závěr recenze je jednoduchý. Na začátku zmíněný odstup a hravost, co dokáže podtrhnout silné stránky umění, se v případě obou singlů silně podepsala na renovaci a vznikly jedinečné a řádně energií naboostované kousky:

I přes to, že videoklip k „Phantom Mind“ od NOISEBLEED mám velmi ráda a rozhodně kladně hodnotím jejich kompozici a vzájemnou interakci všech nástrojů, mám potřebu smeknout klobouček NOCTURNAL PESTILENCE.

Přepracovaný a osvěžující start a následná populární metalcorová smršť mě docela posadila na zadek, přestože takto moderně uchopená instrumentalita je pro ně atypická. Stává se, že cover překoná originál a myslím, že tohle je exemplární příklad. Faktem je, že dynamičtější tempo a změny Aleně z NP perfektně vyhovují. Jakmile se opře do plic, spustí živočišnou bouři měnící vše pevné na plazmu. Není to ale jen stylem přednesu, obměna melodií přehozených ze strun na klávesy singlu prospěla a provětrala ji. I když použité samply znějí tak trochu, ehm, devadesátkově. Všechny hlasové a hlavně kytarové náladové kličky utvářejí bohatou zvukovou masu s nábojem, kde není prostor pro vágnost. Protože i v té nejklidnější pasáži instrumentální vsuvky se v překvapivém kontrastu objeví šepot.

Věc je ta, že NOCTURNAL PESTILENCE chodí rozhodněji za hranu a tvrdě kopou do pevných, nepoškozených struktur, a ty tím pádem efektněji padají k zemi. NOCTURNAL PESTILENCE vs NOISEBLEEED 1:0.

Je čas ovšem otočit minci a prožít si ikonickou „The Blood“ ve verzi od NOISEBLEED. Sama o sobě je to píseň, kde se kromě refrénů toho melodicky mnoho neděje. Kytary si začnou užívat svou jízdu právě až jako podkres ke zpěvu, jinde hrají s bicími nízko položený soundtrack ve stylu klasického doprovodu k hororové hře, kdo přežije ze skupiny mladistvých v lese nejdéle.

Verze od NOISEBLEED je přesto celistvější a Eva za mikrofonem vytváří ten správný Ráj pro uši. Překopané party nabízejí zajímavější bloky, uvnitř kterých mnohem lépe vymetli na povrch jemnější detaily, třeba hravost baskytar, a navíc podtrhli to těžké, co zde bylo, ještě silnějším centropenem – a to se rozhodně vyplatilo! Feeling ARCH ENEMY a odlehčený „wicked“ styl čistého vokálu si ochočil i ty části sóla, kde už v originále docházel benzin a potřeboval nové palivo, aby v posledních verších posluchač neodešel na pivo, ale zůstal koncentrovaný do poslední noty. Oceňuji, že také Eva se nerozhodla refrén pouze přezpívat, ale tam jednou zaskřípe, tam zase growluje, až se zadní strana hrdla mění na šmirgl papír, v dalších vteřinách se hrudní kosti třesou pod přívalem agresivity a bytostného prožitku. Ano, tohle velmi dobře funguje, až si skoro říkám, zda NP nechce skládat hudbu pro NB a opačně. Je čas vynést verdikt pro „The Blood“. NOISEBLEED versus NOCTURNAL PESTILENCE: zásah-potopena!

Evidentně rozebrání a sestavování Rubikovy kostky vyhovuje oběma stranám a dokáží to stejně zdatně. Detekují slepá místa a přetváří je, plytké chvilky rozvrství a nakonec finišují ve velkém stylu. Skóre na úspěšné covery zní 1:1 a stejně tak souhrnné hodnocení obou výkonů v rámci split alba. Fandíme podobně experimentálním projektům a už se těšíme  na nový materiál obou zúčastněných sestav.