BLACK NARCISSUS – Where The Flowers Grant You Wishes

Duo BLACK NARCISSUS vydali teprve druhé album, a přesto je muzikálně vyzrálé a citlivé na nuance. „Where The Flowers Grant You Wishes“ je intimní procházkou po opuštěných zahradách, s výhledem na bassy rozvlněnou vodu belgického instrumentálního postrocku.

Skvělého celkového dojmu alba docílili atmosférickou střídmostí a vyprávěním pomocí melodií a proměnlivostí témat. Přesah do postmetalu s občasnou blackmetalovou rytmizací a feelingem tvrdší hudby ještě více nechalo vyniknout něžné momenty a ambientní konstrukci. Styl hry i vyvážená proměnlivost dramat a mystiky osloví pravděpodobně fanoušky melodického doomu a poetické tvorby z Francie a okolních zemí, s interprety jako jsou například ALCEST nebo AMENRA. Překvapivé na jejich hře je hlavně silný a vrstvený bassový základ, který je alfou i omegou všech skladeb.

Díky pulzování v nižších oktávách mají melodie silně uklidňující charakter. Byla by škoda ovšem degradovat instrumentální hudbu na pouze podkresovou stěnu vhodnou například k práci. Hudba BLACK NARCISSUS přináší mnohem víc a zaslouží si plnou pozornost.

Drobné vyhrávky a tématické pasáže se mění v intenzivní prožitkovou masu tónů, která Vás dokáže strhnout a na chvilku zastavit v čase. Podstatné je, že i beze slov dokáží vyjádřit emotivitu a sílu hudby. Velkou práci odvádí i bicí, které díky malému počtu hráčů dostávají velký prostor pro kreativitu. Až na momenty, například během gradace v melancholické „The Breathless Hour“, kdy dozvuk bicích až pleská do uší, je velmi příjemné zaměřit pozornost právě na ně. Lze na první poslech poznat, že si pánové dali opravdu záležet a nechali album uležet, než s ním přišli na trh.

Hned druhá skladba „Within The Splendor Of Her Light We Danced Endlessly“ dokazuje, jak silný potenciál jejich hudba má. „She Yields To None But Time“ vlastně připomíná islandské SÓLSTAFIRy, které by klidně mohli na tour doprovodit a byl by to skvělý tah.

Vrcholem fantastické výpravnosti je „There Be Dragons“, která hodnotu slov při tvorbě příběhů smetává z ramena jako zrnko špíny, protože odvyprávět dobrý a dramatický příběh zvládá i bez nich.

Mezi kvality můžeme počítat i cit pro tesklivou notu a zádumčivost, se kterou operuje i závěrečná „In A Forest Of Nothingness I found Myself“. Pokud máte chuť na trochu introvertní hudby pro sólových poslech, toto bude Vaše správná volba.