SOEN – IMPERIAL

Švédská prog-rocková stálice SOEN opět posunula laťku svého výkonu a dokázala, že pomyslný kariérní vrchol ještě nebyl jasně určen. Tentokrát více hard-rocková a přesto citlivá deska „Imperial“ je jako vlajka sešitá po nocích, vztyčená nad barikádou lidského ducha, který bojuje o přežití v dnešní době postupujícího temna, beznaděje a bezpráví.

Velkým přínosem je, že skvělý a neotřelý materiál přilákal daleko širší publikum posluchačů. Vzhledem k jejich skvělé a zvukově konzistentní předchozí tvorbě se SOENi ani nemusí stydět za to, že by někomu z nově oslovených způsobili předchozími čtyřmi deskami kulturní šok.

Každý člen a každý nástroj dostane na albu svůj prostor a možnost zazářit a zaujmout. Prog-rockové kytary a čistý melodický vokál Joela Ekelöfa se zhruba po druhém poslechu zavrtají hluboko do hlavy a poté si zpíváte každou píseň s vlezlým refrénem společně s ním.
Mezi největší ušní červy počítám kousky „Deceiver“, „Monarch“, „Antagonist“ a nesporně pozitivní „Dissident“. Všechny nesou silný náboj a navíc zde můžete Joela slyšet i v ostřejších hlasových polohách. Propracované detaily a riffy nasáklé naléhavostí sdělení perfektně pracují ve prospěch jeho uklidňujícího hlasu, ucelují koncept a nesporně prohlubují emoční stopu alba. Rozhodně se nedá hovořit o béčkovém ufňukaném braku bez špetky rockové elegance, náboje a poetiky.

I tentokrát se SOENi zaměřili na sílu textů a psychologickou podporu posluchače. Každá píseň má v sobě jasný, řízený plamen, a tyto pochodně lemují cestu vzdoru člověka proti nekorektnímu politickému režimu, porušování lidských práv a etiky, proti zašlapávání naděje do prachu a vyhasínání vůle žít. Poetika alba plyne z naděje a vidiny štěstí – jako nedosažitelné Večernice na noční obloze. Život není jen o přežití a podrobení se řádům, kteří nám stanovili jiní. SOEN apelují na posluchače, abychom nenechali vyhasnout tu jiskru originality, kreativity a nadšení, protože právě ta vede ke smysluplnému životu.

Osm písní, osm demonstračních hitů desky udržují pozornost svou proměnlivostí a zajímavými tématy. Dostatečný náboj báječné souhry kytar s bicími tomu dávají správné kapky a drobná kytarová sóla příjemně zpestřují děj. V rovnováze je i tempo písní. Silné pasáže jsou prokládané mírnějším odpočinkem, nádechem a novou dávkou rockového odboje. Výjimkou je snad jen post-rocková balada „Modesty“, odlišná od ostatních svou strukturou a doprovodnými efekty, a poslední píseň “Fortune”, která připomíná tématiku Bídníků více než ty předchozí. Strohý a co do vrstev osekaný epitaf graduje hlavně na vokální lince. Lehká stísněnost a únava jakoby konečně dolehla i na tvůrce manifestu. “Fortune” je ukolébavka toho posledního večera, než vstoupíme do boje (za lepší budoucnost), na barikády, kde po nás možná zbyde jen červený flek a pár roztrhaných hadrů. Společně s křehkou „Illusion“ nás vybízejí k táhnutí za jeden provaz, místo separování se ve vlastních bublinách, bez špetky empatie a promyšlení důsledků vlastních činů – včetně těch nevykonaných ze strachu nebo nezájmu.

Ve srovnání s předchozí tvorbou se SOEN tváří pozitivně a energicky. Deprese nechávají za sebou a burcují k vychutnání života plnými doušky. Co to znamená pro fanoušky? Více progu? Více experimentálních zásahů a tvrdší kompoziční zářezy do metalu? SOEN jsou v plné síle a vyladění do posledního detailu po muzikální stránce i po stránce umělecké. „Imperial“ to vše potvrzuje na plné čáře.