KAUAN – Ice Fleet

Dlouhé jsou severské noci, dlouhé a tiché… Na povrch vylézají stíny přes den se krčící v šeru. Otevřené oči lesa pozorují každý pohyb a klidnou hladinu vod čeří jen hladoví démoni a povzdechy utonulých. KAUAN vyrazili do ledových končin s albem „Ice Fleet“.

Silně atmosférická a devátá sbírka povídek láká svým přebalem i úvodním slovem. Vyprávění probíhá ve středních, uším příjemných altových polohách, které severské melancholii skutečně svědčí. O to více vyzní detaily vybočující z dané oktávové normy.

„Ice Fleet“ je převážně instrumentálně podaným ambientním audio příběhem z nehostinné krajiny hlubokého moře, chladným po ledu a sněhu, kde emoce nabírají na intenzitě a kde každá chyba je krokem blíže ke ztroskotání a smrti. Melodie těchto převážně post-rock hrajících Ukrajinců (a Rusa), zpívajících Finsky, ale žijících v Estonsku, okouzlují svou lehkostí a nenuceností, s jakou do sebe zapadají kytarové linky s těmi klavírními, nad nimiž tančí chvějivé tóny violy. Když se skrze ně prodere blackový zastřený skřehot, vyřčené verše mají vůli se zařezávat do hebkých notových zápisů jako zrezivělý nůž. Plynulé čtení z těchto not ovšem ani drsná slupka vokálu neohrozí a každý nový takt má zvláštní moc vykreslovat živé výjevy probíhající před očima během poslechu. A pak přichází ke slovu čistý zpěv, o který se dělí Alex s Antonem (který je mozkem KAUAN), zatímco něžným tonálním pláčem melancholii dokresluje v pozadí zpěv Aliny. A zatímco se snoubí krása s pláčem větru a mystikou vizí průzračných lodí duchů, nevyhnutelný směr cesty udávají kytarové party, za kterými zamrzá led a kompasy přestávají ukazovat výchozí směr.

Z éterických skladeb po hlasové i kompoziční stránce vybočují dvě písně, „Maanpako“ a „Raivo“. „Maanpako“ si hraje rozsáhleji s blackened post-metalem v rychlejším tempu a chce toho sdělit daleko více také texty, i když začíná jako ambientní a minimalistická skladba s klavírem v hlavní roli a tlumenými bicími v pozadí za závěsem z pavučin. V této proměnlivosti a mezižánrovosti tkví kouzlo celé kompozice.

Vrcholem je proměnlivá a zprvu zasněná „Raivo“ přecházející z shoegaze v drsné drhnutí strun s novými černými verši, než ještě jednou převleče struny a promění black-metalové drásání o příď ve smířlivé spočinutí na břehu, kde postoupí brzké kytarové ráno v klavírní úsvit a ten obejme vlahým vánkem život opouštějící tělesnou schránku. Velkolepý a hlasitý závěr ukončuje příběh táhlým doslovem s notnou dávkou poetiky. Tam, kde končí tma, začíná světlo.

„Ice Fleet“ vnímám jako emočně silný a hudebně vyzrálý materiál s působivým tematickým zpracováním – přesto cítím, že předchozí alba dokázala vyvolat násobně více emocí, než aktuální počin. Citlivá a podmanivá stránka promlouvá o mnohém, ale nevím, zda osloví všechny stejně silně.