OLHAVA – Ladoga

Ruský one-man projekt OLHAVA neusnul na vavřínech a vydal další atmosférické album – „Ladoga“ skládající se z devíti písní. Zatím jsou k dispozici na Spotify a Bandcampu, ale je možné novinku získat i na CD a kazetách. Prozatím se stále hledá label, který by si vzal pod sebe vydání „Ladogy“ na LP.

Ambientní post-blackmetalová, přesněji blackgaze orientovaná tvorba OLHAVY fantasticky pracuje s atmosférou a po pravdě se těším na každou další uvolněnou nahrávku, protože to znamená kompletní únik od reality a vyklidnění od stresu.
S minimem nástrojů si dokáže vyhrát takovým způsobem, že cítím silné spojení s panensky čistou přírodou bez intervence lidské populace. Cover alba vyjadřuje přesný obraz hudby uvnitř a působí mysticky a meditativně. Doporučuji si během poslechu projít také obrazovou galerii na jeho Instagramu, protože zveřejněné fotografie z toulek po ruské přírodě ještě více vykreslí a doplní celkový obraz hudby.

Novinka „Ladoga“ na mě působí od prvních tónů jako studený a silným deštěm zakalený obraz vodní plochy někde blízko lesů. Se silně atmosférickým a výpravným intrem se pomalu vpíjím do zvuků silného deště a větru, cítím chlad a začíná se vtírat i osamělost a introvertní radost z ní.

„Smoldering Woodland“ přidává vrstvy vyprávějících kytar, které postupně následuje black-metalový vokál. Ten stojí mírně upozaděn oproti kytarám a bicím, stává se tak jen další vrstvou dešťové clony a skřípějícího větru. Dokonalá instrumentální práce s melodickými přechody v mírném tempu na mě dělá vcelku dojem, ale nevnímám zde depresivní emoce, spíše radost ze své existence a z koloběhu života. Hudba zní jako bezpečný prostor, kam se lze ukrýt před světem, přívětivá náruč, chcete-li. Scream je silný a hrdelní, společně s kytarami graduje a popohání tempo písní vpřed. Na lesní ukolébavky dojde až v polovině alba. Čím víc zapadám do podmanivého tempa, tím víc si říkám, že by bylo božské toto slyšet naživo, při vší té síle, světlech a převalující se mlze!

OLHAVA může působit jinak na vyloženě městský typ lidí a jinak na ty, co žijí blízko rozsáhlejší oblasti přírody, kde se dá lidem vyhnout a užít si sílu ticha a všech zvuků, které otevřená krajina nabízí. S těmito zvuky se setkáme i na albu, ať už jde o nahrávky zvuků cvrčků cikád, ptáků nebo šumění lesa a vody. Dalším prvkem, který ne každý posluchač kvituje s povděkem, je délka nahrávek. OLHAVA totiž tvoří tak, jak hudbu cítí, nikoliv tak, jak by se hodila prezentovat například v rádiu. Nejdelší písní na tomto albu je téměř osmnáctiminutová „Trembling Night“. (To ovšem není nic proti lednovému singlu „Hope“ s časem 25:24.) Takže, pokud jste zvyklí poslouchat album na jeden zátah, doporučuji počítat předem s delším časovým prostorem pro klidný a ničím nerušený poslech.

Po uklidňující čtyřminutové ukolébavce „Ageless River III“ přichází „The Heart Is A Lonely Hunter“ a přidává do oběhu opět kytary, které nás probouzí z předchozího tranzu do bdělého stavu. Konečně se zapojuje i vokál a posouvá děj alba dál po melodické i textové stránce. Odpusťte mi, pokud je má poznámka lehce nevhodná, ale čas a doba, ve kterém album vychází, je snad nejvíce příhodná, vzhledem k celkovému zpomalení a vyklidnění společnosti a odpočinku, který této planetě byl neplánovaně poskytnut.

Melodické variace na klid, mír a volně plynoucí čas protínají album v pěti římsky očíslovaných kusech „Ageless River I-V“, přičemž pětkou album končí, a ty prokládají rytmičtější kusy, z nichž poslední je „Ladoga“, píseň, po které album nese svůj název. Ta se vyznačuje o něco temnějším zvukem a větší dávkou stísněnosti a naléhavosti, kdy na začátku třetí minuty dochází k menším melodickým změnám. Dvanáctiminutová věc „Ladoga“ je silným koncentrátem melancholie, ve kterém si bicí může mimořádně místy dovolit jiné tempo, než klasickou black-metalovou sypačku. I ta se nakonec dosype a se závěrečným epilogem „Ageless River V“ hudba postupně utichá, až zůstane na doslech pouze déšť a mírné bouření v dálce.