VREDEHAMMER – Viperous

Vybavila jsem si přesně dobu, kdy jsem otevřela alba od DIMMU BORGIR, v době, kdy by mi ještě neprodali ani pivo ve večerce, a to jsem z Ostravy. Ten hluboký pocit naprostého pohlcení pořádně našlapaným zvukem. A je to tu zase, téměř po dvaceti letech: VREDEHAMMER – death/blackmetalová nálož svižných bicích, rozvášněných kytar, zakouřeného vokálu a čistého zvuku syntezátorů.

Při prvním poslechu vnímám rozfázované písně na intro, hlavní sloky, refrén, outro. Také pravidelné změny tempa a nálad, uhrančivé přechody, a hlavně energii, že by se v moshpitu daly nabíjet telefony pro půlku koncertního osazenstva. Moje končetiny už se dávno zapojily do lákavého poklepávání kopírující rytmus udávaný tu kytarami, tu kopákem bicích.

Norský blackmetal vždy stál na tempu a sypačce, ovšem zběsilost a zvrácenost, se kterou se VREDEHAMMER do přednesu pouští, je skutečně dechberoucí. Co píseň, to nový motiv a styl hraní. Nestane se tak, že by zvuk splynul a prvotní radost z alba „Viperous“ se vytratila.

VREDEHAMMER sice fungují už od roku 2009, ale vydali teprve třetí studiové album. Snad i proto, že jej nevydávají pod megalomanskými labely, jako je Nuclear Blast, ale zůstávají věrni Indie Recordings z Osla. To dodává jejich zvuku šmrnc rebelství a zároveň něco vypovídá o pečlivosti a propracovanosti alba – vzhledem k tomu, že si mohli nahrávky dobře připravit – a také to udělali. Devět kousků, devět pecek, z nichž každá sama o sobě by mohla dělal reklamu na album a mít samostatný videoklip.

Pokud již delší čas hledáte střed mezi starou a novou vlnou black-metalu, „Viperous“ by mohl být tip pro Vás.
Když bych měla použít slova mého otce, tak toto album je „Masakr v perníkové chaloupce“.